V této krátké úvaze bych se chtěl pozastavit nad tématem, kterému se v učebnicích cizích jazyků nikde nevěnují, nicméně orientace v něm je pro praktický život v kterékoli cizí zemi velmi zásadní.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, i pokud sami mluvíme sebeslušněji, jestliže se nechceme dopustit společenského faux-pas, v sprostých slovech se prostě vyznat musíme. Přinejmenším kvůli tomu, abychom věděli, co vlastně říkat nemáme. Orientace v tématu je důležitá i kvůli tomu, že různé nadávky mají v různých jazycích různý „stupeň neslušnosti“- tedy ačkoli například v našem kulturním kontextu je sice nějaké slovo sice považováno za sprosté, ale není to až tak hrozné, v jiných jazycích může být situace naprosto jiná. A samozřejmě obráceně.

 

 Je tedy s podivem, že jsem zatím nenašel učebnici, která by se tomuto tématu věnovala sebemenší prostor. Kromě toho toto téma- rovněž ať se nám to líbí nebo ne- patří k velmi oblíbeným. Pokud se setkají lidé (zejména tedy mladí) ze dvou zemí přičemž navzájem neznají své mateřské jazyky, sprostá slova a nadávky přijdou na přetřes zpravidla velmi rychle a jsou zdrojem velkého pobavení.

Nejsem znalec takové spousty světových jazyků, abych mohl fundovaně probrat nadávky a vulgarity jednotlivých zemí a dát je do patřičných souvislostí, nicméně je myslím zajímavé podívat se na pár vybraných příkladů. Nadávky v jazycích, se kterými se běžně setkáváme (ačkoli díky rozmáhajícímu se cestovnímu ruchu se stále více setkáváme s jazyky jako arabština popřípadě thajština a jiné) se dají pracovně rozdělit do dvou velkých skupin- nadávky fekální nebo sexuální. Mezi první skupinu patří pochopitelně celá skupina výrazů označující fekálie, dále samozřejmě výrazy pro konání velké potřeby a pro záchod jako takový. Ve druhé skupině by potom byla velká skupina výrazů pro zevní genitál ženy, slovesa pro pohlavní aktivitu a výrazy označující prostitutku. Kromě jediného příkladu ze slovenštiny mně nenapadají žádné další jazyky, kde by se vyskytovalo označení pro zevní genitál muže. Malou skupinou dívající se na předchozí dvě z notné vzdálenosti je skupina výrazů náboženských, například anglické „hell“.

Pokud se zamyslíme, které výrazy by patřily do „top ten“ v češtině, tak bychom mohli říct, že je to mezi nadávkami fekálními a sexuálními zhruba vyrovnané. I když si myslím, že jelikož dvě nejběžnější vulgarity- výrazy pro ženskou pochvu a prostitutku- přece jenom převažují, mohli bychom říct, že nadávky sexuální mají v češtině nad těmi fekálními lehce navrch.

Angličtina, naproti tomu, nám nejenže nenabídne Werichovské „červěňoučké kulaťoučké jablíčko,“ ale i spektrum nadávek a vulgarismů je užší- v zásadě se v běžné mluvě používají pouze dvě skutečně sprosté nadávky- a sice „fuck“ a „shit“. Ačkoli je frekvence použití přibližně stejná, co se týče „stupně sprostosti“ se dá říct, že „fuck“ je přece jenom o něco sprostější. Příležitostné „shit“ ještě není až tak tragické (ani my si o někom, kdo občas řekne, že se na něco může „vysrat“, hned neřekneme, že má slovník jak dlaždič), „fuck“ je už opravdu dost silná káva. Ve společnosti je nicméně použití obou jednoznačně zapovězeno. Dost často se používá i nadávka z oblasti náboženství- a sice „hell“. Ačkoli je použití „what the hell“ ve slušné společnosti také nepřípustné, není to až taková dlažcičina jako předchozí dvě.

Němčina je naproti tomu jazykem s jednoznačnou dominancí nadávek fekálních (respektive nadvládou jedné fekální nadávky)- ono klasické „scheisse“ se používá velmi často a de facto není (aspoň dle mé zkušenosti) rovnocenná alternativa. Naproti tomu je ale nutné vědět, že ačkoli by se na veřejnosti rozhodně používat nemělo, není jeho použití bráno jako tak velký společenský přečin jako jeho například anglické ekvivalenty.

Ačkoli nejsem kdovíjaký znalec francouzštiny, přece jenom mám za to, že „merde“ hraje jednoznačně první housle. Slovenština pak je zajímavá tím, že jako jediný (mi známý) jazyk používá výraz pro mužský genitál. Jinak platí to samé, co pro češtinu.

 

Nakonec bych se chtěl v krátkosti zmínit o jazycích typu arabština, která se nejenom píše a čte zprava doleva (s výjimkou číslic), ale i svět vulgarismů je zde úplně jiný. Především je zde patrno mnohem větší náboženské založení, které se logicky promítá do světa nadávek, ty jsou v porovnání s „našimi“ evropskými (které jsou jednoslovné maximálně dvojslovné, kde je navíc prvním slovem povětšinou předložka) velmi sofistikované. Slibují například trest od alláha- od alláhova zničení tvého domu nebo domu tvého otce (alláh jichrib bétak popř. alláh jichib bét abů- nechť alláh zničí tvůj dům, nechť alláh zničí dům tvého otce) až po výhružku nechť tě alláh spálí ve špinavém oleji. Jinou eventualitou je přivolání na dotyčného šedesáti pohrom- fí sittín da já.

 

Doufám, že malá exkurze do světa nadávek a vulgarismů byla aspoň trochu zajímavá. Myslím, že orientace v této oblasti je nejenom potřebná, ale může také snad něco málo napovědět o mentalitě lidí, kteří daným jazykem mluví.

Nejbližší příspěvky od tohoto autora